Život je jako žebřík do kurníku: Krátkej a posranej

Červenec 2009

Reklama na pivo

31. července 2009 v 1:53


Počty

31. července 2009 v 1:00 Moudra
POČTY V LÁSCE:
chytrý muž + chytrá žena = románek
chytrý muž + hloupá žena = svobodná matka
hloupý muž + chytrá žena = svatba
hloupý muž + hloupá žena = vysoké sociální dávky

POČTY V PRÁCI:
chytrý šéf + chytrý zaměstnanec = zisk
chytrý šéf + hloupý zaměstnanec = produktivita
hloupý šéf + chytrý zaměstnanec = postup
hloupý šéf + hloupý zaměstnanec = přesčasy

Dotaz

30. července 2009 v 1:00 Ptákoviny

Člověče nezlob se

30. července 2009 v 1:00 Chlast

Za červenec

29. července 2009 v 6:25 Moudra

Bitva o Endor

29. července 2009 v 1:53



Highlander 5

28. července 2009 v 1:15

Pátý díl:
Svět se propadá do chaosu. Highlander Duncan MacLeod prochází ruinami rozpadajícího se města
a vzpomíná na dobu než odešla láska jeho života . Přidává se ke skupině nesmrtelných. Znovu se setkává se svým tajemným přítelem Methosem a také smrtelníkem Joe Dawsonem. Společně se vydávají na nebezpečnou výpravu: hledat původ své nesmrtelnosti...

Vepřové maso (65/103)

27. července 2009 v 2:51 Kuchařka
65. Vařené vepřové maso
Nepříliš tučná žebírka z mladého vepřového kusu dáme do horké osolené vody s kmínem. Nejprve prudce povaříme, pak zvolna dovařujeme do měka (asi půl až 2 hodiny). Podáváme s kyselím zelím, kapustou, tuřínem nebo se zeleným salátem.


Tenhle se musí předvádět

27. července 2009 v 1:14 Vtipy
Vezmete kus papíru (asi o velikosti poloviny bankovky) a ukážete ho okolosedícím s dotazem, zda nevědí, jak si s ním vytřít prdel. Následuje vysvětlení:
Musíte si ten papír přeložit na půl a pak ještě jednou. Dále je třeba utrhnout ten roh, po jehož utržení vznikne v papíru uprostřed díra. Utržený roh vložíme mezi zuby. Dále prostrčíme dírou v papíře ukazovák a předvedeme vytření prdele prstem.... Poté papír opatrně z prstu stáhneme a utřeme ho. Pak vyndáme ze zubů utržený roh a tou ostrou špičkou si vyčistíme nehet...

Dobrodružství na veřejném záchodě

26. července 2009 v 1:14 | Kterákoliv z nás by mohla dosvědčit tento příběh, který napsal sám život. (Kronika sepsaná ženou)
Moje máma byla horlivou navštěvovatelkou veřejných záchodků. Od malička me brala s sebou na záchod, učila mě očistit prkénko toaletním papírem a potom ho po obvodu pečlivě poklást kousky papíru. A nakonec mi kladla na srdce: "Nikdy, nikdy si nesedej na mísu veřejného záchoda." Pak mi ukázala záchodovou "pozici", která spočívá v balancování nad mísou v polosedu, aniž by se tělo jakýmkoliv způsobem dotklo prkénka. To bylo před mnoha lety. Ale ještě dnes, i když už jsem dospělá, je pro mě bolestně obtížné tuto "pozici" vydržet, když je můj močák těsně před explozí.
Když "musíš jít" na veřejný záchod, narazíš na frontu žen, která působí dojmem, že zde lze koupit trenky Brada Pitta za poloviční cenu. Tak trpělivě čekáš a mile se usmíváš na ostatní, které mají taktéž diskrétně nohy křížem a konečně se ocitly ve skupině, kde lze mluvit o všech těch blbostech, o kterých normálně mluví jen ženy ve frontě na čůrání. Konečně jsi na řadě. Zkontroluješ pod dveřmi všechny kabinky, jestli uvidíš nohy. Všechny jsou obsazené. Konečně se jedna otevře a ty téměř vystrčíš z kabinky osobu, která ji až dosud okupovala. Vsoupíš a zjistíš, že zamykání dveří nefunguje. Nevadí....., podržím je rukou. Chceš si pověsit kabelku na háček, který by měl na dveřích být, ale..... žádný tu není, tak si ji pověsíš kolem krku a sleduješ, jak se pod tebou houpe, a snažíš se nevnímat, jak ti ucho od kabelky "stíná" hlavu, jelikož máš kabelku plnou bordelu, který sis tam po dlouhou dobu "střádala" a z něhož většinu věcí vlastně nepoužíváš, ale je důležité je nosit, co kdyby náhodou.....
Ale vraťme se ke dveřím..... jelikož neměly funkční zámek, máš jedinou možnost - podržet je rukou, zatímco tou druhou si bleskově sudnaváš kalhotky a zaujímáš "pozici".....
Úleva...... Áhhhhhh..... Ještě větší úleva..... A najednou ti zazvoní mobil - který je samozřejmě v kabelce. To je ta chvíle, kdy ti svaly začínají vypovídat službu.... Strašně ráda by sis sedla, ale neměla jsi čas očistit prkénko ani ho pokrýt papírem, takže stále udržuješ "pozici", nohy se ti klepou tak silně, že by dosáhly 8. stupně Richterovy škály, snažíš se nevšímat si toho tenkého praménku, který se lepí na míse a od kterého sis ušpinila silónky - což bude určitě vidět!!! Ale mobil už naštěstí přestal zvonit. Abys odpoutala mysl od tohoto neštěstí, začneš hledat ruličku toaletního papíru, aaaaale..... haha! Role je prázdná...! Nohy se ti klepou pořád víc. Vzpomeneš si, že máš ješte kousek papírového kapesníku, kterým sis před chvílí vyčistila nos. Bude muset stačit. Zmačkáš ho tak, aby sál co nejvíc. Ale je opravdu malý a navíc je pořád ještě vlhký od toho, jak ses vysmrkala. Vtom někdo vezme za kliku tvé kabinky, a jelikož zámek na dveřích stále nefunguje, dostaneš obrovskou ránu dveřmi do hlavy. Zostra a jako šílenec zařveš: "OBSAZENOOOOOO"!!!!! Zatímco pořád ještě přidržuješ dveře volnou rukou, zazvoní znova telefon. Jak se snažíš ho definitivně vypnout, onen kousek kapesníku ti vypadne z ruky přímo do loužičky na podlaze, o které si nejseš jistá, jestli je voda nebo hmmmm..... che! Nohy už nezvládají vypětí, podlomí se ti a ty letíš naznak, až dosedneš na záchodovou mísu. V mžiku jsi opět na nohách, se štítivým odporem, ale už je příliš pozdě, tvůj zadek už přišel do kontaktu s těmi všemi původci a formami života z prkénka, které jsi TY, i když jsi měla čas to udělat, předtím neobložila toaletním papírem, který tu v každém případě nebyl. Když pomineme tu ránu do hlavy, uříznutou hlavu od ucha kabelky, ušpiněné nohy a silónky a tu ještě stále vlhkou věc i vzpomínku na to, jak ti máma říká: "To je nechutné..... nedokážeš si představit, jaké všechny nemoci bys tu mohla chytnout......", tahle katastrofa tím ještě nekončí..... Automatický senzor záchoda je teď tak zmatený, že nechá vodu spláchnout do odpadu všechno tak vehementně, že se musíš chytit držáku, na kterém visí toaletní papír (pokud tu je) ze strachu, že tě spláchne s sebou a ty vypluješ někde v Číně. Až teď konečně rezignuješ. Jsi zlitá vodou, která vystříkla ze záchodové mísy jako fontána. Jsi vyčerpaná. Snažíš se utřít celofánem ze žvýkaček Winterfresh a pak vyjdeš z kabinky k umývadlu. Nejsi schopna zjistit, jak funguje automatický senzor na kohoutku, tak si umyješ ruce slinami a utřeš je do papírového ručníku. Procházíš kolem fronty žen, které ještě stále čekají se zkříženýma nohama, a nejsi schopna se ani zdvořile usmát. Vtom tě jakási dobrá duše na konci řady upozorní, že za sebou táhneš na botě přilepený toaletní papír dlohý jak Mississippi...! Sundáš ho z podrážky boty, tupě ho vložíš do ruky ženě, která ti to sdělila, jemně řekneš: "Vemte si ho....., možná ho budete potřebovat!!!" a vyjdeš ven.
Tam koukneš na svého manžela, který vešel na pánský záchod, použil ho a vyšel zas ven a který měl dostatek času si přečíst Vojnu a mír, zatímco na tebe čekal. "Proč ti to tak dlouho trvalo?" zeptá se tě naštvaně.... "Bál jsem se o tebe..... dokonce jsem ti volal, jestli se ti něco nestalo........, ale nezvedalas to!!!!!!!". A tohle je přesně ta chvíle, kdy ho pošleš do "hajzlu!".

Tento příběh je věnován VŠEM ŽENÁM NA CELÉM SVĚTĚ, které kdy musely použít veřejný záchod. A konečně vysvětluje vám, naši mužové, proč nám to tak dlouho trvá.



H3: v Nakanově jeskyni

26. července 2009 v 1:13




Connor vs. Crugan

24. července 2009 v 3:11


Vrána

24. července 2009 v 1:12 | Petr Seth |  Filmy a seriály

Kazisvět

23. července 2009 v 1:09 Satira/kritika

Vzkaz od dcery mámě

23. července 2009 v 0:11
25. února 2007 15:44
Matka přijde do pokoje své dcery a najde jej prázdný, jen na posteli leží dopis. Se špatnou předtuchou ho otevře a začne číst následující.

Milá maminko,
Je mi velmi líto, že jsem musela odejít z domova se svým novým přítelem. Našla jsem v něm pravou lásku. Měla bys ho vidět, jak je sladký se svým četným tetováním, piersingem a především jeho krásnou motorkou! Ale to ještě není všechno mami, jsem konečně těhotná, a Abdul říká, že budeme
mít krásný život v přívěsu uprostřed lesa. Chce mít se mnou hodně dětí a to je taky můj sen. Když jsem zjistila, jak mi Marihuana dělá dobře, rozhodli jsme se tuto trávu pěstovat i pro naše přátele, když jim dojde Heroin nebo Koks, aby tak moc netrpěli. Mezitím doufám, že věda najde lék na AIDS, aby se Abdulovi trochu ulevilo, on si to opravdu zaslouží. Nemusíš mít strach, je mi už 13 let a umím se o sebe dobře postarat i sama. Doufám, že Tě budu moci brzy navštívit, abys poznala svého vnuka.

Tvá milovaná dcera

P.S. Všechno je hloupost, jsem u sousedů. Chtěla jsem Ti jen říct, že jsou horší věci na světě než vysvědčení, které je v nočním stolku.
Mám Tě ráda


Historie piva u nás a obecně

22. července 2009 v 3:10 | net |  Chlast
Pivo je jedním z nejstarších nápojů vyráběných člověkem. Archeologové odhadují, že první pivo vzniklo náhodným zkvašením zrna. Existují důkazy, že se pivo vařilo už ve starověkém Sumeru (území dnešního Iráku) před celými 6000 lety. A dokonce nejstarší recept na světě je právě sumerský návod na výrobu piva, i když to rozhodně nebyl ten průzračný, jemný, zlatý nápoj, který známe dnes.
Ve skutečnosti bylo pivo po většinu své historie více či méně tmavé a kalné. Jak šel čas, předali Sumerové umění vaření piva svým nástupcům: Babyloňanům. Ti začali experimentovat s příchutěmi, do piva například přidávali datle a různé další plody, aby jeho chuť patřičně vylepšili. Aby se zvýšila kvalita piva, topili staří Babyloňané špatné pivovarníky přímo v jejich pivu pochybné kvality.